SLADKÝ DÝŇOVÝ CHLEBÍČEK

Velký oranžový meloun, jak nazvali před tisíci lety dýni Řekové, pochází ze západní polokoule, ale její přesné místo původu jasné není. Archeologické nálezy staré přibližně 7000 let poukazují na Mexiko, kde dýně doposud rostou i divoce, ale jen o trochu mladší objevy zbytků semen pocházejí z okolí americké řeky Missouri. I když dýně neboli tykve, znali již staří Egypťané, Řekové a Římané, jejich pěstování se do Evropy rozšířilo až v 15. století, kdy ji přivezli dobrodružní objevitelé v čele s Kryštofem Kolumbem. Pro mořeplavce byla dýně díky své schopnosti dlouho vydržet v poživatelném stavu důležitou potravinou při dlouhých plavbách. Jednu z nejstarších zmínek o dýni na evropském kontinentu lze nalézt v roce 1503 v modlitební knize vytvořené pro francouzskou vévodkyni z Bretaně, Annu de Bretagne. V průběhu času se vyvíjelo mnoho kulinářských způsobů, jak dýni využít od semínek až po dužinu nebo jako nádobu, kterou je možné plnit sladkými, slanými nebo masitými nádivkami. Údajně již staří Aztékové užívali dýňová semínka jako rychlý zdroj energie a domorodí Američané si pochutnávali na opečených kouskách dužiny. Až evropští kolonisté přišli s úpravou dýně na sladko, kdy odřízli její vršek, odstranili dýňová semínka, naplnili ji medem, mlékem, kořením upekli v horkém popelu. S klasickým dýňovým koláčem však přišli až Angličané, kteří při jeho tvorbě nešetřili kořením, jak dosvědčuje propracovaný recept kuchařky Hannah Woolleyové, která ho již v 17. století dochucovala rozmarýnem, majoránkou a tymiánem. V této době se dýně dokonce přidávala do chlebového těsta, aby se ušetřila mouka, ale i se podávala vařená a přelitá máslem. U nás se tykve zpočátku pěstovali převážně na jižní Moravě, kde se nastrouhaná dusila ve vlastní šťávě, zahušťovala kysanou smetanou s moukou a kořenila koprem, kmínem, paprikou nebo cibulkou. Tykev obecná se dnes pěstuje téměř po celém světě, ale vedle ní je i velmi rozšířená dýně Hokkaido, špagetová, muškátová nebo máslová. V receptu na dýňový nákyp neboli chlebíček, který pochází z 80 let staré kuchařky Síny Drahorádové-Lvové věnované jen zelenině, je použita odrůda Hokkaido, která se jako jediná nemusí loupat, přesto ji pro dosažení jemnější chutě doporučuji slupky zbavit. 

INGREDIENCE:
1 STŘEDNĚ VELKÁ DÝNĚ
200 G STROUHANKY
150 G MÁSLA
5 VAJEC
30 ML SMETANY
150 G CUKRU MUSCOVADO
100 G MANDLOVÝCH PLÁTKŮ
100 G BRUSINEK
8 G KYPŘÍCÍHO PRÁŠKU BEZ FOSFÁTŮ
KŮRA Z 1 BIO CITRONU
½ LŽIČKA SKOŘICE
¼ LŽIČKA VANILKY
SŮL
MÁSLO A MOUKA NA VYSYPÁNÍ FORMY

POSTUP:
Dýni oloupejte, zbavte semínek, rozkrájejte na kostky a dejte vařit do osolené vody. Jakmile dýně změkne, prolisujte ji přes síto. Změklé máslo vyšlehejte se žloutky do pěny a z bílků ušlehejte tuhý sníh. Do žloutkové pěny postupně přimíchávejte strouhanku, dýňové pyré, smetanu, skořici, vanilku, citronovou kůru, brusinky a na závěr vmíchejte sníh. Těsto přelijte do důkladně vymazané a vysypané formy a přikryjte alobalem. Dejte péct do trouby vyhřáté na 170 °C a pečte 1 a půl hodiny. Na poslední půlhodinu můžete alobal sundat, pokud nebude povrch již příliš tmavý. Servírovat můžete se zakysanou smetanou nebo šlehačkou, ale výborný je i samotný.