Historie chřestu se píše již téměř 5000 let. První doklady o jeho roli v jídelníčku dávné minulosti jsou vyobrazené v nejstarší egyptské pyramidě pocházející z roku 2.560 před naším letopočtem. Staří Řekové chřest také znali, jen ho ještě pravděpodobně nepěstovali, ale sbírali planě rostoucí druh zvaný ostrolistý, o kterém se prvně písemně zmínil řecký filozof Theofrasta ve svém Rostlinopisu. Chřest byl tehdy považován za afrodiziakální rostlinu. Chřestové ratolesti se ve věnci darovaly snoubencům a věřilo se, že chřest může zlepšit vztah mezi mužem a ženou. Římané již chřest lékařský vysazovali na svá pole a jak o něj pečovat popsali v tehdejším díle o zemědělství. Jedna teorie o historii pěstování chřestu u nás říká, že právě římští legionáři přinesli jeho semínka na území Moravy, kde se pěstuje dodnes, jeho doložené rozšíření ve střední a západní Evropě nicméně pochází až z období středověku a novověku. V polovině 16. století se Francií šířila léčebná kúra v klášterech postavená na blahodárných účincích chřestů a v 17. století již tvořil důležitou součást tehdejší „haute cuisine“ neboli „vysoké kuchyně“. Velkou módou se chřest stal zásluhou slavné markýzy de Pompadour, která milovala jeho nasládlé křupavé konečky, které nazývala „špičky lásky“. V 18. století si chřest našel cestu i do Habsburské monarchie, kde začala jeho slavná éra na Moravě. Chřest se zde ale pěstoval nejspíše již dříve, jelikož vznik jeho staročeského názvu „hromové koření“ je datován do začátku 16. století. Mezi hromové koření se vedle chřestu řadil i černobýl neboli pelyněk a netřesk. Mělo se za to, že tyto rostliny chrání proti úderu blesku – „Aby hrom nechrstl do domu“. Pojmenování chřest nejspíše vzniklo ze slovesa nechrstl, ale později ho v období germanizace nahradil název špargl. Na Moravě se pěstování chřestu nejvíce rozšířilo v Ivančicích, které zásobovaly touto královskou zeleninou celou monarchii. Chřest vyžaduje pro své pěstování lehké písčité půdy, které se kromě zmíněné oblasti kolem Ivančic nacházely i v Polabské nížině na Mělnicku. Za první republiky jsme se tak stali doslova chřestovou velmocí a vyváželi ho do celé Evropy. Po válce jeho pěstování muselo ustoupit důležitějším zemědělským plodinám, kdy roli také nejspíše sehrálo vnímání chřestu jako buržoazní pochoutky, na kterou nebyl prostor. Dnes se chřestu u nás opět daří a to bílému, zelenému i fialovému a svojí nově získané slávy je pro své prospěšné účinky na naše zdraví opravdu hoden. Obsahuje látky proti rakovině, snižuje riziko srdečního onemocnění, reguluje hladinu cukru v krvi, snižuje cholesterol a podporuje trávení. Tento recept zaznamenala před 80 lety světaznalá Sína Drahorádová-Lvová v knize Zeleninu na všechny způsoby.
INGREDIENCE:
SVAZEK CHŘESTU
ŠIROKÉ NUDLE PRO 4 OSOBY
250 ML SMETANY NA VAŘENÍ
150 G PRAMAZÁNU
4 LŽÍCE STROUHANKY
2 VAJÍČKA
KŮRA Z 1 CITRONU
6 TENKÝCH PLÁTKŮ MÁSLA
SVAZEK PETRŽELE
SŮL, BÍLÝ PEPŘ
POSTUP:
Očištěný chřest krátce povařte v osolené vodě a nakrájejte na menší kousky. Těstoviny uvařte do konzistence al dente a pokud jste nepoužili krátké nudle, tak je též pokrájete. Chřest smíchejte s nudlemi. Parmazán nastrouhejte najemno, ¼ si dejte stranou, a zbytek smíchejte se smetanou, citronovou kůrou, pokrájenými lístky petržele, žloutky, solí a pepřem. Z bílků vyšlehejte tuhý sníh. Pekáček vymažte máslem, přendejte do něj těstoviny s chřestem, zalijte je smetanovou směsí a poté zlehka vmíchejte sníh. Povrch těstovin posypte zbývajícím sýrem, strouhankou a poklaďte plátky másla. Pečte v troubě vyhřáté na 180°C dokud povrch nezezlátne.
