Pokud bychom si chtěli pochutnat na prvním ovoci dozrávajícím u nás, museli bychom si počkat na sladké, šťavnaté jahody. Lesní jahody se sice dle archeologických nálezů jedly už v mladší době kamenné, ale zahradní pěstujeme teprve pár stovek let. Již starověké kultury si jahod cenily pro jejich léčivé účinky a nechyběly ani na stolech římských patricijů. Ve středověku se věnovala pozornost pěstování lesních jahod, o které se na rozlehlých plochách přidružených ke klášterům starali mniši. Tehdy jejich aromatické plody používali nejen v kuchyni, ale sbírali se i jahodníkové listy, jejichž odvar měl zahnat mnohé nemoci. První jahodníky velkoplodé byly objeveny v Chille v 17. století, do Evropy se ovšem dostaly zářivě červená zbytnělá květní lůžka jahod až v roce 1725 z Ameriky. O pár let později oba druhy dvorní zahradník francouzského krále Ludvíka XV zkřížil a vypěstoval novou odrůdu Jahodník ananasový, s ještě většími a chutnějšími plody. U nás za pěstitelskou tradicí velkoplodých jahod stojí zemědělec Josef Strimpl, který se při svých cestách po Americe v zahradních jahodách zhlédl. Záhy s pěstováním jahod začal na svém statku ve středním Polabí a jahody dodával na pražský trh, kde byl tento nový druh ovoce velmi žádaný. Za svůj život vyšlechtil 17 různých druhů velkoplodých jahod a o jejich tehdejší velké oblibě svědčí mnoho receptů v kuchařkách z 19. i 20. století. Jahody si chválu zaslouží nejen pro svoji krásu a neodolatelnou chuť, ale také pro svůj obsah celé řady vitamínů, minerálů a vlákniny. V jahodách je obdivuhodné zastoupení především vitamínu C a také zinku, nejdůležitějšího minerálu ovlivňujícího sexualitu, díky němuž se jim říká „ovoce lásky“. Jahody se šlehačkou nebo sněhem se těší stejně dlouhé oblibě jako jahody samy. Zmínky o „kaši z mlhy“ připravené obdobným způsobem jako dnešní sníh z bílků, najdete již v kuchařských knihách šestnáctého století. V následujících dvou stoletích bylo patrně módní přejímat recepty ze Španělska, jelikož v kuchařských sbírkách šlechtických se rázem ve velké vlně objevují španělské dorty, perníky, koblihy, višně, masa, polévky a větry, které nejsou ničím jiným než ušlehanými bílky.
INGREDIENCE NA ŠPANĚLSKÉ VĚTRY:
6 BÍLKŮ
300 G MOUČKOVÉHO CUKRU
NASTROUHANÁ KŮRA Z 1 BIO CITRONU
CUKR KRYSTAL NA POSYPÁNÍ
INGREDIENCE NA JAHODOVOU ZAVAŘENINKU:
500 G JAHOD
250 G CUKRU
ŠŤÁVA Z 1 CITRONU
SMETANA KE ŠLEHÁNÍ PODLE POČTU STRÁVNÍKŮ
Čerstvé jahody zlehka opláchněte, odstraňte květní stopku a vložte do hrnce. Pokapejte je šťávou z citronu, zasypte pár lžícemi cukru a rozmačkejte vidličkou. Za stálého míchání nechte rozpouštět cukr a odpařovat vodu z jahod. Po 10 minutách vám vznikne jahodový rozvar, z něhož si odlejte polovinu stranou. Do zbytku rozvaru v hrnci přisypte zbývající cukr a vařte dále, dokud nezačne vznikat hustá marmeláda. Hotovou marmeládu přendejte do čistých sterilizovaných skleniček.
Začněte připravovat španělské větry. Před přípravou sněhu se ujistěte, že nádoba ke šlehání není mastná. Případně odmastěte tampónkem namočeným v klasickém octu. Zpočátku bílky šlehejte spíše na pomalejší obrátky, aby se ve sněhu nedělaly bubliny. Když se sníh začne zpevňovat, postupně přidávejte moučkový cukr. Poté přidejte citronovou kůru. Zda je sníh již hotový poznáte dle pevných špiček, které se začnou tvořit pod metlou. Sníh naplňte do cukrářského sáčku a na plech vyložený pečícím papírem nastříkejte malé placičky. Na každou dejte trochu čerstvě uvařené jahodové marmelády, zakryjte je dalším sněhem ve tvaru špičky a lehce posypte cukrem krystalem. Upečené nechte vychladnout a poté uskladněte nebo servírujte s ušlehanou smetanou a jahodovým rozvarem v poháru.
