Jak píše Marie Úlehlová-Tilschová ve svých Listech z české kuchařky, základem našich polévek jsou vedle mléka, luštěnin a zelenin především brambory. Nebylo tomu tak ale od nepaměti, protože se u nás brambory rozmohly až v 18. století, kdy sice učinily přítrž hladovým létům, na druhou stranu ale z našich polí vystrnadily údajně čtyřicet druhů jiné zeleniny. Jejich cesta na naše talíře byla spletitá, jelikož na začátku budily značnou nedůvěru a obavy. Díky svému původu z Nového světa je lidé označovali za pohanské a nekřesťanské, dokonce zdraví ohrožující, a tak se pěstovaly především jako okrasná exotická rostlina v klášterních a zámeckých zahradách. Lékaři před třemi sty lety však měli na brambory jiný názor, jelikož je zahrnuli do tehdejšího lékopisu a dodnes se udrželo přesvědčení, že jejich syrová vymačkaná šťáva je elixír proti zánětům v těle. Odpor k bramborám se snažil zlomit pruský král Fridrich II, který je posílal do slezských úřadů s rozkazem k pěstování a žádal podání zprávy o úspěšném výsledku. Tehdy byla součástí Pruska německá provincie Braniborsko a tak zemská jablka, zemáky nebo též erteple se do naučných slovníků zapsaly jako plodina z Branibor a později dostaly své české jméno brambory. Brambory se však u nás začaly více šířit až během 30leté války, a hlavně po ní, kdy zavládl hladomor. Fridrich II. vedl několik válek s Marií Terezií, z nichž té poslední o bavorské dědictví se přezdívalo válka bramborová. Tehdy se pruští vojáci na našem území totiž živili převážně jimi. Brambory se postupně z odstrkované plodiny staly „božím darem“ a jejich vysoká výživnost se po dvou stech letech od jejich příchodu k nám dočkala v širokých vrstvách uznání. Brambory obsahují jen nepatrně bílkovin a tuků a z velké části jsou tvořeny škrobem, tedy sacharidy. Mohou se na jednu stranu pochlubit obsahem nerostných solí, železem, vitamíny skupiny B a nezanedbatelným množstvím vitamínu C, který se v nich uchovává i po uvaření, ale na druhou stranu mají v sobě jedovatý solanin. U zdravých brambor se solaninem nemusíte trápit, jelikož ve větším množství se vyskytuje jen v těch nezralých a špatně uskladněných, ale určitě je dobré dbát na jejich kvalitu. Z brambor se vždy připravovalo mnoho pokrmů, z nichž ty nejjednodušší polévky tak zlidověly, že si je každá rodina vařila a vaří po svém. Té naší obohacené smetanou se říkávalo Přidělanka.
INGREDIENCE:
500 G BRAMBOR
2 MENŠÍ MRKVE
1 MENŠÍ PETRŽELE
1 MALÁ BULVA CELERU
1 MENŠÍ CIBULE
2 STROUŽKY ČESNEKU
2 LŽÍCE ŠPALDOVÉ NEBO JEČNÉ MOUKY
2 LŽÍCE GHÍ NEBO OLEJE
200 ML ZAKYSANÉ SMETANY
2 VEJCE
HRST SUŠENÝCH HUB
5 KULIČEK NOVÉHO KOŘENÍ
8-10 KULIČEK PEPŘE
1 LŽÍCE SUŠENÉ MAJORÁNKY
PÁR SNÍTKŮ TYMIÁNU
BOBKOVÝ LIST
HRST HLADKOLISTÉ PETRŽELE
SŮL
POSTUP:
Sušené houby vložte do misky a zalijte je vodou, aby změkly. Pokud je namočíte do horké vody, srazíte tím trochu jejich aroma i barvu. Máčením ve vlažné vodě si zachovají více své chuti. Po půl hodině houby přeceďte a dejte stranou. Mezitím si můžete oškrábat zeleninu, nakrájet cibuli a brambory. V hrnci rozehřejte tuk a osmahněte cibuli, přidejte brambory, houby, stroužky česneku, celou kořenovou zeleninu a zalijte přibližně 1,5 L vody. Vodu osolte a přihoďte veškeré koření a bylinky, kromě hladkolisté petržele. Pokud by vám vadilo následné lovení koření v talíři, zavažte jej do gázy a po uvaření vytáhněte. Když je zelenina měkká, rozkvedlejte ve smetaně mouku a přelijte ji do polévky. Jakmile polévka zhoustne rozklepněte do polévky vejce a po dvou minutách odstavte z plotny. Polévku servírujte s hladkolistou petrželí a do každého talíře dejte kus uvařené zeleniny.
