Tak dlouho jsem doma vyprávěla o Kodani, až jsem ji dostala k narozeninám. Tedy samozřejmě jen její navštívení, ale již po krátké procházce po městě jsem měla pocit, že mi patří. Nebo já jí? 🙂 Chtěla jsem Kodaň zažít na vlastní kůži a ověřit si, zda lichotky, které ji opřádají jsou pravdivé. Údajně jsou tu lidé nejšťastnější na světě a na své si zde přijdou milovníci designu, módy a kulinářských zážitků. V Dánsku je totiž ukotven specifický životní styl Hygge vyjadřující pohodový přístup k životu, spjatý s pohodlným bydlením a uměním najít si něco krásného v každém okamžiku, a to vše s velkým respektem k přírodě a vlastnímu zdraví. Kodaň pro mě představuje život, jaký se snažím žít i já. Akorát, že zde je to ve velkém a žije tak celé město.
KONEČNĚ V KODANI
Dánsko je velice zajímavou severskou zemí, rozkládající se na Jutském poloostrově, ostrovech Fyn, Sjæland, Bornholm a dalších čtyř stovkách menších ostrůvků. S autonomními oblastmi, jimiž jsou Grónsko a Faerské ostrovy, tvoří státní celek s názvem Dánské království. Hlavním městem Dánska je tedy Kodaň, o jejíž existenci pochází první zmínky už z 11. století. Dnes tady žije něco kolem milionu obyvatel, kteří si užívají jednu z nejvyšších životních úrovní na světě a evidentně se těší i z městského designu. Kodaň se dokonce pravidelně umísťuje na prvních příčkách v žebříčku hlavních měst štěstí a spokojenosti. Jednou z hlavních příčin, proč se Dánsku tak daří v mezinárodních průzkumech spokojenosti obyvatel, je vysoká míra důvěry. Dánové si zkrátka navzájem věří a mají důvěru i v zákony a politický systém. Když k tomu připočítáme nejnižší míru korupce na světě, jedno z nejzdravějších Životních prostředí a například i dobře fungující systém sociálního zabezpečení, tak se tomu nemůžeme divit.
Cestou do hotelu SP 34, který jsme si vybrali přes booking.com jsme si s přítelem říkali, že by bylo fajn upozornit personál na italské přírodní Triple „A“ víno od Arianny Occhipinti s názvem SP 68, kde jsme se stavovali vloni v létě. Sice v případě hotelu není zkratka názvu ulice Sankt Peders stræde s číslem popisným, ale počáteční písmena jsou stejná a ta třicet čtyřka je tam vlastně dvakrát. Naše konstrukce se nakonec ukázala jako zbytečná, protože nabídka vín tohoto hotelu již zmíněné víno ze Sicílie obsahovala. Potěšilo nás, že tady převážnou část bohaté nabídky vín tvořila vína přírodní. Recepční nám nabídla místo rezervovaného pokoje apartmán, abychom měli více místa, což jsme s radostí přivítali, dali jsme si úžasnou rebarborovou a bezinkovou organickou limonádu z jedné bornholmské moštárny a šli se ubytovat. Následující bezmála tři dny a dva večery jsme měli v plánu věnovat průzkumu místních bister, barů, kaváren a restaurací. Za pozornost už stál hotelový bar a dvoupodlažní restaurace, ve které nám po ránu podávali snídani. Jak se později ukázalo, tak to byla restaurace, která měla na dveřích červené samolepky Michelin za rok 2018 a 2019, čemuž odpovídaly i organické snídaně a večeře, nabízející degustační menu z lokálních ingrediencí.
BISTRO GRANOLA
Naším prvním cílem bylo bistro s názvem Granola, které nám padlo díky svému názvu do oka, když jsme připravovali víkendový itinerář. Milujeme granolu s pekanovými ořechy, která nemá obdoby, a tak byla návštěva tohoto bistra poměrně logickou volbou a bistro, nacházející se na ulici Værnedamsvej číslo 5, nezklamalo. Z hotelu jsme tam došli pěšky, ostatně jako skoro na všechna místa během našeho pobytu. Cestou nás zarazil název jedné pravděpodobně turecké restaurace, ve kterém bylo zakamuflováno jméno našeho milého předsedy vlády. Že by již expandoval i sem?
O chvilku později jsme již byli v Granole. Objednali jsme si open avocado sendvič se slanými mandlemi a sezamovými semínky a kuřecí salát s křupavou slaninkou a jablkem, a aniž bychom to tupili, jedli jsme vlastně dánské národní jídlo. Tím je smørrebrød neboli chléb s máslem na tmavém žitném chlebu (rugbrød), na který Dánové dávají nejrůznější pochutiny, jako jsou ryby, mořské plody, masa, sýry, zeleninu, houby a tak dále – variant existují stovky.
NOT YOUR USUAL WINE BAR
Jako další zastávku jsme vybrali vinný bar s názvem Not Your Usual Wine Bar, který se nachází na Lavenderstræde 13. Otevřel si ho Corneliu Tiulenev původem z Moldavska, spolu s Gwenn Larssonovou, Američankou, žijící řadu let ve Skandinávii. Corneliu získal vzdělání, co se jídla a vína týká, hlavně v Itálii, kde stejně jako v Dánsku pracoval v michelinských restauracích. Byl milým hostitelem, ale přírodních vín v nabídce moc neměl. Přinesl nám jedno, které se tomuto označení nejvíce blížilo. Byl to Pinot noir z vinařství Lovely Lilly z německého Badenu, víno, které neurazilo, ale ani nenadchlo. Tento vinný bar těží jednak z přátelského přístupu, který je Corneliovi zřejmě vlastní, a také z toho, že zde můžete ochutnat vína, která nejsou zcela běžně k mání a nejsou tak notoricky známá, nebo „usual“,. Než jsme se vydali na další procházku městem, ochutnali jsme ještě šumivý čaj, který vyrábí dánská společnost Sparkling Tea Company. Tu založil před dvěma lety oceňovaný sommeliér Jacob Kocemba se svým společníkem Bo Stenem Hansenem s cílem vyrábět nejlepší nízko- a nealkoholické organické nápoje na světě, kombinující severskou inovativnost s asijskou čajovou tradicí. V typických lahvích pro šampaňská vína s moderním designem je dnes k mání pět verzí Sparkling Tea. Ochutnali jsme ten s názvem Grøn (zelený), obsahující zelený, bílý a kofeinový čaj, zázvor, citronovou trávu, bílé víno, cukr z cukrové třtiny, citronovou trávu a přírodní aromata. Chutnal skutečně skvěle.
STROM BAR
Vybaveni seznamem vinných barů specializujících se na přírodní vína, který nám Corneliu ochotně napsal, jsme se vydali na cestu nejprve zpátky k hotelu a potom dále do centra směrem na Nyhavn. Měli jsme namířeno do vyhlášeného baru Strøm. Cestou jsme dostali chuť na kávu, a tak jsme udělali krátkou zastávku v jedné z místních kaváren. Dánsko je známou kavárenskou destinací. Například společnost La Cabra, založená v dánském Aarhusu v roce 2012, má dnes dva café bary, pekárnu a palírnu, ve které praží kávu svým vlastním způsobem a následně ji distribuuje do 40 zemí světa! Kavárna, ve které jsme si objednali malé kapučíno a double shot (a dostali jsme malé a velké kapučíno), nás nijak neuchvátila, a tak jsme pokračovali do baru, který je popisován v knize Where Bartenders Drink jako „podnik s nejlepším barovým týmem ve Skandinávii, který vždy ví, jak uspokojit vaše potřeby“. Je prý možná trochu neurvalý, ale stále elegantní. Podobně hodnotil tento bar i newyorský časopis Men’s Journal, když napsal, že se jedná o bar s nejlepším zákaznickým servisem ve městě. Uznáte sami, že jsme tam museli jít. Byl pátek, devět hodin večer a koktejlový bar Strøm byl velice slušně zaplněný. Já jsem si dala Fleur de Volcan, coÏ byl mix bílého agricole rumu Clement, ibišku, kokosové vody a limety, a Jakub si z nostalgie objednal Poison Ivy, koktejl zjevně pojmenován podle kytaristky jeho oblíbené 80kové skupiny Cramps. Celkově jsme se v tomto „nádherném nenáročném high end koktejlovém baru“, jak ho popsal respektovaný Difford’s Guide, cítili velice dobře.
NYHAVN
Přístav Nyhavn patří k vyhledávaným turistickým cílům. Na jedné straně jednoho z místních kanálů jsou vedle sebe naskládané malebné domečky s množstvím hospůdek, které již něco pamatují. Například Heering, jejíž název napovídal, co na menu rozhodně nemůže chybět, nebo Mc Joy’s Choice, která kromě výběru whisky z celého světa měla v nabídce i naše pivo, Staropramen. V domech číslo 18 a 67 žil údajně v letech 1854 až 1864 spisovatel Hans Christian Andersen, který se ale ve své době nedočkal významného uznání, a ještě k tomu mělo a prý stále ještě má mnoho Dánů problém s jeho sexuální orientací. Je to docela zvláštní, když na druhou stranu Dánsko v roce 1969 legalizovalo jako první evropská země pornografii a jako jedna z prvních zemí uzákonila partnerství lidí s homosexuální orientací.
THE COFFEE COLLECTIVE
Jelikož jsem velká milovnice kávy, museli jsme navštívit vyhlášenou pražírnu a kavárnu Coffee Colective, která je průkopníkem kodaňské výběrové kávy. Kluci z The Coffee Collective jsou světově proslulí svými kvalitními směsmi a svědomitým přístupem k rozvíjení zážitku z kávy. Jako jedni z prvních začali uplatňovat model fair trade bez zprostředkovatele a jednali přímo s farmáři. Výsledkem je čisté svědomí a lahodný šálek kávy, který si můžete vychutnat na kterémkoli ze svých tří prodejen po městě. Kombinovaný klášter a kavárna v Godthåbsvej, Frederiksberg, je prostorný a krásně vyzdobený. Tato vlajková kavárna nabízí také menu s chutnou snídaní, občerstvením a pečivem. Každá položka na seznamu je samozřejmě pečlivě spárována s šálkem kávy. Já si dala své oblíbené cappuccino s čokoládovou sušenkou a byla jsem moc spokojená.
CHTISTIANIA
Dánsko vůbec platí v Evropě za jednu z dost benevolentních zemí. Důkazem může být i Fristaden Christiania neboli Svobodné město Christiánie, což je území o rozloze 0,34 km čtverečních, kde žije necelých tisíc obyvatel. Tento samostatný mikronárod vznikl v roce 1971 v centru Kodaně, když novinář Jacob Ludvigsen prohlásil areál zrušených kasáren, kam se nastěhovali squatteři z řad příslušníků hnutí hippies, za experimentální samosprávnou squatterskou komunitu. Ustanovil místní radu a vyhlásil zákony. V této alternativě k většinové dánské společnosti neboli ve správním družstvu každý člen zodpovídal za blaho celé komunity. Veškerá rozhodnutí se zde přijímala formou „přímé demokracie“, tedy jednomyslnou shodou. Během následujícího roku udělilo ministerstvo obrany občanům Christiánie kolektivní právo k užívání této lokality za předpokladu, že budou platit za vodu a elektřinu.
Trochu nám vyhládlo, a proto jsme nepohrdli hned první restaurací za jednou z bran do Christiánie. Byla to restaurace nabízející thajskou kuchyni, kde jsme si pro zahřátí dali oblíbenou polévku Tom Kha Kai, tedy kuřecí vývar s kousky kuřecího masa, kokosovým mlékem, citronovou trávou, limetovou šťávou, chilli papričkami a dalšími ingrediencemi, a dále potom výběr předkrmů na jednom talíři. Docela jsme si pochutnali a vydali jsme se na průzkum svobodného města, na jehož druhém konci na ulici Refshalevej se nachází Noma, jedna z nejlepších restaurací na světě. Nejprve ale k samotné Christiánii. Všechno je tady posprejované a všude panuje slušný bordýlek. Vzhledem k zimnímu období ho příroda ještě nemaskovala, a tak jsme viděli různá nevábná zákoutí kolem domků, které si tady místní svépomocí kdysi postavili. V jedné chvíli jsme procházeli kolem skate parku ALIS Wonderland, u kterého si dva staří fousatí a vlasatí hipíci dělali oheň, zatímco kolem nich procházely zástupy zvědavých turistů. Popravdě řečeno to byl docela smutný pohled na přežívající nositele počátečních ideálů v kontrastu s drsnou realitou současnosti… Hned za tímto obrazem následovala dost hustě zaplněná ulice, nad kterou byly rozvěšeny barevné lampiony. Chtěla jsem si je vyfotit, ale když jsem vytáhla mobil, ozvalo se prakticky unisono ze všech stran „NO PHOTO“. Lidé v tomto místě, příznačně pojmenovaném Pusher street neboli Dealerská ulice, totiž o žádnou publicitu nestáli a nic na tom neměnil ani fakt, že jsem si zrovna je fotit vůbec nechtěla. Potřebovali zkrátka klid na práci. Někteří prodávali drogy a jiní počítali peníze. Nevím, o jaké drogy šlo, vím jenom, že původně byly legální pouze marihuana a hašiš, což se záhy zvrhlo a prodával se tady údajně i kokain, heroin a amfetaminy, v důsledku čehož docházelo tu a tam i k předávkování a nějaké té vraždě, s následnými policejními raziemi. Obyvatelé Christiánie odmítají zákony platné pro zbytek Dánska a zatím jim to prochází. V roce 2012 dokonce vláda nabídla zdejším obyvatelům, aby si odkoupili za velmi výhodných podmínek parcely, na kterých Christiánie stojí. To sice zní jako výhra, kdyby však jednou z hlavních zásad komunity nebylo odmítání veškerého vlastnictví půdy… Procházeli jsme dál kolem více či méně hezky posprejovaných ploch, chatek a domků, kolem kterých bylo nezřídka nakupeno různé harampádí. Kousek od břehu bylo vidět různé zcela nebo napůl potopené loďky, zatímco kapitánský můstek jednoho škuneru byl jen tak jakoby zapomenut na silnici… Christiánie, tak jak jsme ji viděli my, bohužel zůstala, jako výjimka potvrzující pravidlo, za očekáváním.
NOMA
Zmíněná restaurace Noma kuchaře Reného Redzepiho, kterou dnes naleznete na druhém konci Christiánie, se vždy umisťovala velice dobře v žebříčku nejlepčíích restaurací světa The World’s 50 Best Restaurants britského časopisu Restaurant. Tomuto žebříčku, který sestavují kuchaři, restauráteři, gurmáni a kritici, dlouhá léta vévodila restaurace El Bulli Ferrana Adrii. V roce 2010 se Noma poprvé umístila na první příčce, když sesadila El Bulli z pomyslného trůnu a další tři roky nenašla přemožitele i přes to, že jí nebyla udělena třetí michelinská hvězda. Noma byla a stále je velice dobře hodnocena díky tomu, že je poslem hnutí New Nordic Cuisine a klade důraz na detaily a inovativním přístup. Používání místních sezonních ingrediencí z mořského pobřeží nebo z lesa této restauraci přináší také světové renomé. Když jsme se blížili ke znače zákaz stání pro kajakáře, nad kterou je umístěn nápis Noma, zrovna se někdo z personálu loučil s odcházejícími hosty a vracel se dlouhým osvětleným chodníčkem vedoucím kolem skleníků k samotné restauraci. Podívali jsme se v mobilu na stránky této restaurace, jestli náhodou některý z hostů na další den nezrušil rezervaci, že bychom sem také zašli, když už jsme jednou v Kodani. Nezrušil, a další volný termín k objednání stolu pro dva přicházel bohužel v úvahu až za půl roku.
K-BAR
Pokračovali jsme pěšky zpět směrem na Nyhavn. Setmělo se, minuli jsme sympaticky vyhlížející restauraci Grosen og Falkenbergs a přes trojcestný most Butterfly a další delší most jsme se tam poměrně rychle dostali. Nyhavn ale nebyl naším cílem. Tím byl K-Bar, popisovaný v knize Where Bartenders Drink jako bar se skvělou nabídkou destilátů, a především šampaňského. Tento menší rohový bar na ulici Ved Stranden 20, kde obsluhovaly dvě barmanky, měl podle našeho názoru celkem normální nabídku destilátů. Co nás však zaujalo bylo velmi zajímavě zpracované logo a ručně psaný menu list. Objednali jsme si Espresso Martini a Gin & Tonic z dánského ginu Bay Leaf s indian tonikem Fever-Tree. Než jsme pokračovali dál do vinného baru, který se nacházel jenom o pár domů dále na stejné ulici číslo 10, dostali jsme ještě od jedné z barmanek tip na restauraci, ve které prý za utracené peníze dostaneme daleko více, než je běžné. Už nám docela vyhládlo, ale před večeří jsme chtěli navštívit ještě jeden podnik.
VED STRADEN 10 VINHANDEL & BAR
Ved Stranden 10 Vinhandel & Bar byl jeden z podniků, na který nám dal tip Corneliu, s tím, že by se tady měli specializovat na přírodní vína. Vešli jsme dovnitř a první místností, která byla beznadějná zaplněná, jsme se dostali do další a potom ještě do další, ve které jsme nakonec našli volný stůl. Atmosféra tady byla velmi příjemná, ve skříni vedle našeho stolu jsem kromě ovariusu spatřil i naši oblíbenou kuchařku Le Grand Tour s recepty jídel, která se vaří pro účastníky slavného cyklistického závodu Tour de France. Objednali jsme si francouzské přírodní víno, kterým jsme se ještě více navnadili na večeři v doporučené restauraci s názvem Frank. Před odchodem jsme se ještě dověděli, že tady přírodní vína tvoří 95 % veškeré nabídky vín, a vydali jsme se do nedaleké restaurace.
FRANK
Frank je restaurace nacházející se na Ny Adelgade ã. 3. Restaurace byla plná, ale po chvilce čekání se pro nás místo našlo. Byli jsme usazeni a objednali jsme si sedmichodové menu, které by se kvalitou toho, co jsme dostávali a jak bylo prezentováno velmi příjemnou obsluhou, mohlo přirovnat u nás snad pouze k Dégustation Bohéme Bourjois. Jednalo se mnohdy o chody již obsahující vína nebo destiláty. Například ústřice se šampaňským, estragonem a kaviárem nebo platýs s pórkem, okurkou a suchým vermutem. S víny tady byla trochu potíž, protože přírodní nebyla v nabídce, a tak jsme si tento gastrozážitek prokládali pouze vodou. Na náš dotaz, proč není v nabídce k takové symfonii chutí Žádné přírodní víno, nám číšník sdělil, že je tady sommeliérem pán ze staré školy, ale že se to bude muset brzy změnit, protože jsou přírodní vína obrovským trendem.
Cestou zpátky do hotelu nás zaujal ještě podnik s názvem Voraz. My jsme si ale jednak již nechtěli kazit stále doznívající tóny chuťové serenády a za druhé jsme si již potřebovali vorazit, v posteli s nohama nahoře.
Poslední den jsme ještě stihli kavárnu Det Vide Hus, kde jsme si u dobré kávy listovali časopisem Oak, na jehož titulní straně byla fotografie majitele Nomy, Reného Redzepiho.
Poté jsme se vypravili na zámek Rosenborg, který byl postaven v roce 1606 ve stylu nizozemské renesance,tehdejším typickém stylu dánských budov, ale později byl několikrát rozšířen. Ve sklepeních rosenborského zámku jsou uloženy Dánské korunovační klenoty.
Stihli jsme i návštěvu Národního muzea s velmi zajímavou expozicí Meet The Vikings mapující historii Vikingů v Dánsku a ukazující návštěvníkům úžasné předměty, které Vikingové vyráběli, i které přivezli z různých koutů světa.
A protože další vinný bar specializující se na přírodní vína s názvem Terroiristen, ve kterém jsou k mání i vína od Moravana Milana Nestarce, měl ještě zavřeno, zastavili jsme se před návratem do hotelu ještě pro vyhlášený dánský chléb do pekárny Mirabelle, kterou vede Christian Puglisi, bývalý šéfkuchař restaurace Noma, neboť jak nám říkal již manažer v restauraci Frank, kde měli mimochodem úžasně chutnající chleba, Dánové jsou národem, který si na dobrém chlebu zakládá, a podobně jako my jím obdarovává své hosty…
Náš čas vymezený k návštěvě Kodaně se bohužel naplnil. Nutno přiznat, že nás metropole Dánského království nadchla. Příjemná architektura, cyklostezky široké jako chodníky, příjemní lidé, a pokud jste chtěli, tak organické jídlo a pití vždy na dosah. Máme štěstí, že sem můžeme dojet autem, nebo se sem za hodinu a čtvrt dostat letadlem. Určitě to brzy zase uděláme.
Tento článek vznikl na podkladě cestopisu mého muže zveřejněného v časopisu Warehouse#1.
