Na řecký ostrov Chios jsme se dostali po jeho předchozím průzkumu mým přítelem, kdy se tam vypravil navštívit vinice Ariousios a zjistit vše kolem produkce mastichy. Ostrov ho tak nadchl, že jsme se tam za dva měsíce vypravili i s dětmi.
Chios leží v severovýchodním cípu Egejského moře a jeho východní pobřeží je od tureckého vzdáleno jen pět kilometrů. Povrch ostrova je nestejnoměrný a je rozdělen do tří částí – severní část je hornatá, pyšní se nejvyšší horou ostrova Mt. Pelinaios (1 297 m) a je jen řídce osídlena; centrální část je tvořena plošinou s hlavním městem Chios, který je zároveň největším přístavem ostrova a žije v něm téměř polovina všech obyvatel ostrova; jižní část ostrova pak se svými vesničkami nejvíce připomíná tradiční Řecko. Lodí se snadno můžete dostat na malé přilehlé ostrůvky – na severovýchodě trochu větší Oinouses a malé Pontikonisi, Passas a Vatos, na severozápadě pak větší Psara, menší Antispara a miniaturní Katonissi. Panuje tu mírné klima se slunečným počasím od května do října, kde severní nebo severozápadní větry udržují příjemné teploty nepřekračující 29 stupňů. Uprostřed léta, kdy v Čechách panují tropické teploty přibližující se 40 stupňů, je Chios skvělá volba.
Před cestou na Chios jsem četla, že pro tento řecký ostrov je typická sladká vůně jasmínu a pomerančovníků. Po mé návštěvě bych ještě dodala, že je to též ostrov vína, granátových jablek a především mastichy. V minulosti jsem navštívila z řeckých ostrovů Rhodos, Krétu, Kos, Korfu, a tak se Chios stal mým pátým ostrovem, který jsem poznala. Shodou okolností je Chios se s vojí rozlohou 800 kilometrů čtverečních také pátým největším řeckým ostrovem. Získala jsem pocit, že vím, co mě na dalším řeckém ostrově čeká a byla jsem velmi překvapená, že skutečnost byla úplně jiná.
Na Chiosu nenajdete antické památky ani typickou řeckou architekturu, ale v každé vesnici či městě má člověk pocit, že je v pevnosti. Ostrov býval ve středověku nejbohatším řeckým ostrovem, a tak se musel neustále bránit vpádu nezvaných hostů – pirátů nebo Turků, proti nimž se bohužel v 19. století neubránil. Kamenná města jsou však neuvěřitelně citlivě postavená vůči přírodě, s kterou jsou v přirozené harmonii, ať kypící životem nebo téměř prázdná s atmosférou duchů. Chios disponuje nádhernými plážemi, na kterých často hlídkují signální věže z dob pirátů nebo větrné mlýny a mile vás překvapí, že na nich velmi často budete sami či ve společnosti jen hrstky lidí. Chios je totiž zatím ještě turistikou příliš nezasažený ostrov. Pláže najdete jak oblázkové, tak písečné. Mezi nejznámější patří Karfas, Mega Limnionas, Afanis Beach či Agia Fotia. Na plážích Kato Fana Bay jsme se opravdu sami ocitli, což jsme uprostřed července opravdu nečekali.
Mnohá místa ostrova jsou turisty téměř nedotčená a vybízí k průzkumům i pěším túrám.
HLAVNÍ MĚSTO CHIOS
Hlavní město Chios je považováno za rodiště největšího básníka antické doby Homéra. Prvotní zmínky pochází již z roku 6000 př. n. l., od té doby Chios prošel dobami slávy i úpadku a stal se pojítkem moderního světa s bohatou řeckou minulostí. V roce 1822 došlo během Řecké revoluce k neúspěšné vzpouře proti Osmanské říši, která vyústila v katastrofu, kterou zachytil Eugene Delacroix na svém slavném obraze „Masakr na Chiu“. Kopie tohoto obrazu od řeckého malíře Evaggelose Ioannidese je vystavena zde v Byzantském Muzeu v Osmanské mešitě z poloviny 19. století. Na pobřeží hlavního města nemůžete minout větrné mlýny, které jsou snad nejfotografovanějšími stavbami Chiosu.
KAMPOS
Kampos se svojí architekturou nejvíce odlišuje od celého Řecka. Leží 6 km od hlavního města a proslavil se především svými citrusovými zahradami, které byly vystavěny Janovany a místními aristokraty ve 14 století. Tato oblast je bohatým zdrojem historie a místních tradic, proto je chráněna řeckým ministerstvem kultury. Vysoké zdi postavené z lokálního červeného kamene chrání citrusové háje od nepřízně počasí a také od zvědavých očí. V této lokalitě najdete farmy nebo vily, kde se můžete ubytovat a určitě se nezklamete. Sami jsme tam bydleli a byli jsme více než nadšení.
NEA MONI
Klášter Nea Moni byl postaven v 11. století císařem Konstatntinem IX. Podle legendy byl Konstantin během svého vyhnanství na ostrově Lesbos navštíven třemi mnichy, kteří přinesli zázračnou ikonu s obrazem Panny Marie a předpověděli mu, že se stane byzantským císařem. Konstantin slíbil, že pokud se tak stane, postaví na místě nalezení ikony klášter. Když se pak v roce 1024 opravdu císařem stal, tak nejen že slib splnil, ale také poskytl mnichům značný majetek a příjmy, takže se klášter stal nejvýznamnějším a nejbohatším v Egejském moři. Stavba trvala 12 let a císař zemřel před jejím dokončením. Do dnes se dochoval hlavní kostel zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie, dva menší kostely (kostel sv. Kříže a kostel Aghia Panteleimona), částečně obydlí mnichů a velmi cenné původní mozaiky. Klášter byl v roce 1990 zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO.
PYRGI
Městečku Pyrgi se díky svým unikátním geometrickým černobílým fasádám přezdívá „malované město“ a je též na Seznamu světového dědictví UNESCO. Město bylo vybudováno v 10. století, kdy se lidé z ostatních vesnic potřebovali semknout na jednom místě proti nájezdům pirátů. Pyrgi je jednou z největších vesnicí na Chiosu ležící jižně 25 km od hlavního města a patří mezi skupinu vesnic, jejíž rezidenti se podílejí na pěstování mastichy.
ANAVATOS
Necelých 20 kilometrů západně od hlavního města se nachází středověká vesnička Anavatos patřící k nejvýznamnějším místním památkám, postavená na skále vysoké 450 metrů. Sloužila jako opevnění proti pirátům, a proto má přístup pouze ze severní strany. Tato unikátní vesnice byla vystavěna pravděpodobně za turecké nadvlády a zahrnovala 400 domků přimknutých těsně jeden ke druhému. Vesnice byla opuštěna roku 1822 po velké bitvě s Turky, kdy z původních zhruba 110 000 obyvatel ostrova přežila sotva desetina. Život na ostrově se po této genocidě zcela zastavil a Chios se z masakru vzpamatovává dodnes. Vesnička Anavatos od té doby slouží jako národní památník ostrova Chios.
MESTA
Městečko Mesta se nachází 35 km východně od hlavního města Chios a patří ke skupině Masticha vesniček, které se zabývají zpracováváním mastichy. Vesnice byla pravděpodobně založena ve 12. století během byzantské éry opět k obraně proti pirátům. Město je velmi zachovalé včetně krásného středověkého kostela a je unikátní svými velmi úzkými uličkami a pouze dvěma vchody do města.
AGIO GALAS
Vesnička a archeologické naleziště Agio Galas leží v severozápadní části ostrova, 67 kilometrů od Chiosu. Je to místo s nejdelší nepřerušenou přítomností člověka na ostrově. Ve zdejších skalních jeskyních byly nalezeny předměty staré přes 6000 let, které jsou uloženy v Archeologickém muzeu v hlavním městě. Vesnička byla kdysi pojmenována po mléčné barvě vody („gala“), která stéká po jeskynních krápnících a byly ji přisuzovány zázračné vlastnosti. Ve 12. století byl k druhému patru jeskyně přistavěn byzantský kostelík Panagia Agiogalousainas.
MASTICHA
Za Osmanské nadvlády se ostrovu říkalo Sakiz Adasi, což znamená „ostrov lepidla“. V té době prý měla masticha cenu zlata a za krádež mastichy byl viník na příkaz sultána popraven. Během zmíněného masakru po neúspěšné vzpouře v roce 1822, ušetřil sultán obyvatele oblasti Mastichochoria, kteří pak měli pro něj i jeho harém zajišťovat dodávky této zázračné hmoty. Dnes se v jižní části tohoto ostrova v oblasti Mastichochoria, nachází 24 vesnic, ve kterých mastichu sklízejí a zpracovávají. Masticha Chiu je Evropskou unií uznáno jako Chráněné označení místa původu. Mastichu plodí strom řečík lentišek nebo-li skinnos a poznáte ho velmi snadno, jelikož kolem jeho kmenu je na zemi bílý prášek usnadňující sběr pryskyřice. Masticha byla využívána již ve středověku zejména pro vonný dech a bělící účinky na zuby. V současnosti se s ní pracuje v potravinářském průmyslu, lékařství a kosmetice. Používá se při přípravě mastí na ekzémy, popáleniny a omrzliny. Bylo prokázáno, že dokáže absorbovat cholesterol a snižovat krevní tlak. Při dlouhodobém užívání zabíjí bakterii způsobující žaludeční vředy, gastritidu a zánět dvanáctníku. Masticha se používá k ochucení masa, mořských plodů, jako přísada do kávy, koláčů i cukrovinek a vyrábí se z ní žvýkačky, olej, mýdla, zubní pasty, ale také likéry.
VINICE ARIOUSIOS
V dávných dobách byl ostrov Chios, kromě mastichy, velmi známý díky zdejším vínům a tak se prý stalo, že řecký bůh vína Dionýsos dal ostrovu i tomuto pověstnému nektaru své osobní požehnání. Podle legendy se jeho syn Oenopion stal mytickým králem Chiosu a učil ostrovany umění kultivace vína. Území mezi horou Pelinnaion a mysem Melena Akra v severozápadní části ostrova disponuje speciálním mikroklimatem, které je optimální pro pěstování vinné révy. Od pradávna bylo toto území známé jako Ariousia a bylo vždy spojováno s nejfamóznějšími víny řecké historie, dopravovanými místními loděmi po Středozemním moři a podávaným na nejvybranějších a nejluxusnějších sympóziích ve starém Řecku a Římě. Vizí zakladatelů vinařství Ariousios S. A. bylo vzkřísit kultivaci vína na ostrově Chios a navrátit tamním vínům renomé, kterému se těšila v dobách ariousijské země. S pěstováním vína tady začali v roce 2001, v roce 2008 pak otevřeli vinařství a ochutnávkový sál.
Nedaleko vinařství je vesnička Kourounia, kde v místní taverně dostanete nejlepší řecké jídlo. Určitě ji najdete, jelikož tam žádná jiná restaurace není. Pro vaší snažší orientaci je na domě, kde se taverna nachází, logo vinařství Ariousios, jehož vína k jídlu podávají. Bohužel zbytek našich gastronomických zážitků byly spíše průměrné, až podprůměrné. Určitě nejezte v Pyrgi na náměstí. V Meste na náměstí se najíte celkem dobře.
Zdroje: vlastní fotodokumentace, www.mahalo.cz/recko/destinace-recka/chios, en.wikipedia.org/wiki/Mesta,_Greece, www.lidovky.cz/cestovani/aktuality/chios-recky-ostrov-s-vuni-pomerancovniku.A080403_132225_ln-cestovani_xri, www.mahalo.cz/recko/destinace-recka/chios/archeologicke-naleziste-agio-galas.html, www.reckonasbavi.cz/chios-raj-mastichy-vezi-mlynu/, fliphtml5.com/homepage/lrxi, cs.wikipedia.org/wiki/Klášter_Nea_Moni
