Při bádání v historii a oprašování starých receptů jsem své objevy z historie jídel a ingrediencí sdílela s nadšením svému okolí a zjistila jsem, že je to téma, které dokáže vzbudit zájem snad v každém. Aby ne, vždyť jídlo je všudypřítomné a nemohli bychom bez něj existovat. Není však jen nezbytným základem pro naše bytí, ale tvoří součást kulturního obrazu jednotlivých společností proměňovaných v čase. To mě motivovalo střípky z historie propojovat s recepty a dělit se o ně virtuálně. Když mě pak oslovilo nakladatelství Albatros s nápadem vydat kuchařku, věděla jsem již, že nebude jen plná receptů chutných jídel se starou duší, ale bude vyprávět i o jejich cestě napříč stoletími. Během tvoření kuchařky jsem pak pronikala do historie ještě hlouběji a skládala mozaiku z mnoha zdrojů odhalující neuvěřitelnou cestu všech jídel z minulosti až do současnosti. Na mém blogu najdete kratší verze příběhů z historie jednotlivých jídel a v kuchařské knize se pak dozvíte více. 

Historické recepty nerekonstruuji do své věrné podoby, jelikož k jejich přípravě používám dnešní ingredience v nejlepší možné kvalitě, technologické vymoženosti i zavedené a časem prověřené postupy. K tomuto přístupu mi nahrává již samotná otevřená podoba starobylých receptů, jelikož v dávných kuchařkách nenajdete specifikované množství jednotlivých ingrediencí ani konkrétní postupy, ale spíše hrubé návody, jak to či ono uvařit. Dříve se počítalo s tím, že vaří člověk kuchařství znalý, a proto nebylo potřeba vše dlouze popisovat. I když si po nějaké době člověk na historickou stylistiku zvykne a recepty pochopí, řídila jsem se především chutí a tím, aby bylo možné podle receptů snadno vařit, proto se myšlenkám moderního pojetí nebráním. Vznikají tak nové recepty, „inspirované minulostí“, a protože jsou připravovány dnešním způsobem, jsou servírovány „na talíři současnosti“.

Najdete tu i recepty novodobější, které více či méně upravuji, abych vám ukázala obměny různých jídel a povzbudila ve vás zájem o vlastní kuchařské experimentování, pokud se mu už dávno nevěnujete. Vždyť i dochované předpisy ze starých dob se v průběhu staletí měnily, některé si však i přesto dokázaly dodnes zachovat svoji podstatu. Při vaření je nejlepší nechat se vést chutí, vlastní nápaditostí či inspirací z kterékoli doby. Pokud se prozatím na takový přístup necítíte, budu potěšena, když vám předlohou budou mé vyzkoušené recepty a ve volné chvíli se ponoříte do příběhů jídel či ingrediencí, které tvoří naší kulinární historii. 

Můj blog však není souhrnným historickým ani etnografickým dílem. I když se pokouším o vytvoření obrazu historie mnoha jídel, nejsem schopna vše vylíčit do patřičné úplnosti. Na UTB jsem vystudovala fakultu multimediálních komunikací, kde jsem se mimo jiné naučila, jak správně vyhledávat informace, hodnotit jejich kvalitu a relevanci, jak je skládat dohromady a předat dále. Nejsem vystudovaný historik, ale mám ve svém úzkém pracovním kruhu kvalifikované odborníky, s kterými konzultuji případné problematické body či vyústění slepých uliček. Pokud i přes to objevíte na mém blogu sporné informace, které budete chtít uvést na pravou míru, neváhejte mi napsat. Fotografování se věnuji více než deset let, kdy jsem absolvovala rekvalifikační kurz fotoreportéra na pražském Fotoinstitutu. Již během studií klasické a digitální fotografie mě uchvátila disciplína zátiší, kterou mohu plně využít až nyní při tvorbě blogu. 

Doufám, že vás spojení historie, vaření a pokusu jídlo ztvárnit uměleckým způsobem bude bavit.