Moje láska k vintage vznikala již v dětství, kdy jsem spoustu času trávila na půdě stavení mých rodičů nacházejícího na Vysočině. Prolézala jsem všechny skříně, truhly a kufry ukrývající krásné věci po prarodičích a jiných příbuzných. Nikdy nezapomenu na obrovskou skříň stojící na slámě plnou nádherných šatů po tetě, které jsem si v období studia na gymnáziu pro sebe přešívala, na kufr plný plátěných vyšívaných košilek a čepečků uschovaných pro další ratolesti, na deník dědečka Josefa zaznamenávajíc ozdobným písmem vše o úrodě, zvířatech, výnosech a budoucích plánech, na krabici se starými fotografiemi zachycující několik generací přede mnou, na porcelánové nádobí a na různé další předměty, s kterými jsem běhala za tátou a dožadovala se vysvětlení, k čemu že se to používalo. Naneštěstí většina věcí zmizela při velké rekonstrukci celého statku, mě však zůstal vztah ke starým věcem, které dodnes sbírám, a místo zaprášené půdy prolézám malé antik obchůdky.

Můj vztah k vaření se vyvíjel daleko pozvolněji než k vintage věcem. Jako malá, jsem se moc do kuchyně nedostala, jelikož bylo spoustu jiné práce na zahradě a také s rekonstrukcí statku. Čas strávený v kuchyni byl spíše sváteční a dodnes vzpomínám na krásné chvíle s babičkou u pečení vánočního cukroví. Její tak zvané „dědečkovo cukroví“ poctivě peču každý rok až dodnes. Vařit jsem v podstatě začala až v manželství, a to dle klasické české kuchařky Viléma Brabce, kterou jsem podědila po mamince. Po narození svých dětí jsem začala pronikat do vaření ještě více, kdy mojí průvodkyní na cestě objevování různých druhů surovin, jejich výživových hodnot a způsobů přípravy byla kuchařka Hanky Zemanové.

„Vintage stravování“ je můj vlastní termín a nazývám jím přístup, který využívá suroviny rostlinného a v menší míře i živočišného původu, který reflektuje sezónnost, ideálně se v něm zpracovávají čerstvé suroviny, a navíc se částečně orientuje na uplynulé tradice, které pod přívalem moderních přístupů správného stravování upadly v zapomnění. V dnešní době je skoro nemožné zjistit, jak se vlastně správně stravovat. Dříve jsem velmi uznávala vegetariánku Margit Slimákovou a Hanku Zemanovou, ale pak jsem zase četla několik přesvědčivých studií Institutu Moderní výživy, který zastává jíst všechno. Obecný problém je, že každý tvrdí něco jiného, často dokonce i protichůdného. Proto i já sama jsem se po různých stravovacích experimentech vrátila k přirozenému jezení všeho. V poslední době mě velmi baví objevování prvorepublikové kuchyně. Možná vás to překvapí, ale tehdejší způsob byl velmi zdravý. Dříve nebyly ledničky, takže se vše nakupovalo denně čerstvé a dle sezóny. Výběr surovin však byl velmi široký. Mnoho tehdejších receptů zahrnuje lanýže, ančovičky, parmazán nebo batáty. Během války byly zavedeny bezmasé dny, které se držely i v mírových časech. Velkou inspirací tehdy byla francouzská kuchyně plná zeleninových receptů a převládala úprava dušení či vaření. V německé kuchyni se zase tradičně jedla každý pátek ryba. Navíc se dříve hodně dbalo na efektivitu, aby se ze surovin spotřebovalo vše, co lze zkonzumovat. Pro mnohé byl vzorem správného stravování prezident Tomáš Garrigue Masaryk, který propagoval zdravý životní styl.

Dnes by jídlo uvařené podle prvorepublikových receptů asi nechutnalo jako dříve, naše potraviny jsou velmi často geneticky modifikované, velkoprůmyslově vyráběné, dochucené, obarvené či jinak upravené. Dříve se vše produkovalo v malém množství a bez použití chemie. Dnes sice seženete velké množství surovin v bio kvalitě, ale ne vždy vše, co zrovna v daný okamžik potřebujete nebo s dobrou kvalitou.

Proto jsou recepty Vintage Kitchen sice inspirováne starými kuchařkami, ale někdy trochu pozměněne a upravene tak, aby byly chutné. Navíc není možné díky dnešní dostupnosti informací odolat vlivům cizokrajných zemí, a tak jako se kdysi prvorepublikoví kuchaři inspirovali gastronomií francouzskou, já se nechávám inspirovat kuchyněmi z celého světa.

Na závěr něco málo o mých profesních zkušenostech. Nejprve jsem vystudovala fyzioterapii, kde jsem měla příležitost proniknout do fungování těla a pár let se jako fyzioterapeut živila. Pak jsem studovala marketing a ekonomii a více než 14 let se pohybovala v oblasti prémiových destilátů a vín, kde jsem mimo jiné objevila kouzlo food-pairingu, který se pak postupně stal součástí i mého domácího kulinářství. Nejvíce mě nadchla přírodní vína, která se pěstují s respektem k přírodě, bez použití chemie a fantasticky chutnají. Jelikož jsem vizuální člověk, a vždy jsem si přála lépe umět zachycovat svět kolem sebe, splnila jsme si během mateřské dovolené sen a absolvovala jsem rekvalifikaci na fotografa. Focení je moje velká vášeň, a tak doufám, že moje výtvory vás potěší nejen po stránce kulinářské inspirace, ale též vizuální a budete se na můj blog s radostí vracet.

Těším se vás a vaše reakce.

Pavla Hájková