Možná jste také zažili, to vzrušení, když otevíráte starý kufr a nemůžete se dočkat objevu, který vás tam čeká. Nikdy nezapomenu na slámě stojící obrovskou skříň plnou nádherných šatů po tetě, které jsem si v období studia na gymnáziu přešívala a sklízela s nimi obdiv, na kufr plný plátěných vyšívaných košilek a čepečků uschovaných pro další ratolesti, deník dědečka Josefa zaznamenávajíc ozdobným písmem vše o úrodě, zvířatech, výnosech a budoucích plánech, na krabici se starými fotografiemi zachycující několik generací přede mnou, na porcelánové nádobí a spousty dalších starých předmětů, s kterými jsem běhala za tátou a dožadovala se vysvětlení, k čemu že se to používalo. Naneštěstí většina věcí zmizela při velké rekonstrukci celého statku, mě však zůstal vztah ke starým věcem, záliba v prolézání antik obchodů a sbírání starých věcí.

Můj vztah k vaření se vyvíjel daleko pozvolněji než k vintage věcem. Jako malá, jsem se moc do kuchyně nedostala, jelikož bylo spoustu jiné práce na zahradě a také s rekonstrukcí statku. Čas strávený v kuchyni tedy byl spíše sváteční a dodnes vzpomínám na krásné chvíle s babičkou u pečení vánočního cukroví a její tak zvané dědečkovo cukroví poctivě peču každý rok dodnes. Vařit jsem více začala až v manželství, a to dle klasické české kuchařky Viléma Brabce, kterou jsem podědila po mamince, a ještě více jsem do vaření pronikla, když přišli děti a chtěla jsem jim dát to nejlepší. Tehdy jsem si koupila kuchařku Hanky Zemanové a začala se zajímat o výživové hodnoty jednotlivých surovin a jak s nimi nakládat. Najednou jsem zjistila, že mě vaření opravdu baví a moje police v kuchyni se postupně plnila různými kuchařkami z celého světa. Když jsem pak při jednom větším zdravotním problému sloučeným s krizí středního věku začala přemýšlet, co mě vlastně těší a co bych chtěla dělat dále, uvědomila jsem si, že vaření a focení jsou moje největší vášně. V té době jsem se působila patnáctým rokem v oboru destilátů a vín, a rozvíjela mimo jiné gastronomickou platformu, v rámci které jsem spolupracovala se skvělými kuchaři a dívala se jim pod ruce nebo navštěvovala jejich kurzy vaření. Během mé práce jsem pronikla do kategorie vín, navštívila několik vinařů a začala obdivovat přírodní vína. Najednou, to vše zapadalo do sebe: vaření, víno, tekuté ingredience v podobě destilátů, focení.

Musím ale přiznat, že na založení blogu bych si netroufla, kdyby mi můj muž nedodal kuráž a nepostrčil mě dopředu. Tehdy mě již hodně bavila prvorepubliková kuchyně a vařila jsem dle úžasné Marie Sandtnerové-Janků a občas dle Magdalény Rettigové, tak jsem věděla že chci jít tímto směrem. Ve starých receptech jsem nacházela zapomenutá jídla a spousty inspirace na nové kombinace ingrediencí. Přestalo mi stačit 19.století Rettigové a pátrala jsem, kam až je možné se dostat dále. Díky spisům kulturních historiků Čeňkovi Zíbrtovi a Zikmundu Winterovi o staročeské kuchyni jsem zjistila, že jsou dochovány kuchařské návody až z 15. století. Našla jsem tak další zálibu, dovtipovat se z historických textů, jak co uvařit. Vznikají tak nové recepty inspirované minulostí, ale vařené s dnešními přísadami a moderními postupy, tudíž přeneseně řečeno servírovány „na talíři současnosti“.

Doufám, že vás pohled do minulosti se mnou bude bavit.